CO je Evropská unie?

O Evropské unii a členství České republiky v ní v posledních letech slýcháme a čteme velké množství informací. Ať již prostřednictvím tradičních medií, zpravodajských serverů nebo sociálních sítích se na nás valí zprávy o tom, co opět EU udělala nebo co na nás chystá. Velice často přitom může jít o dezinformace, které neodpovídají realitě, nebo účelově interpretovaná fakta. Na druhou stranu, pozitivních zpráv o EU je výrazně méně. Naším záměrem však není hodnotit, zda opatření, která EU činí v oblasti svých pravomocí, jsou pozitivní, neutrální či negativní, ale poskytnout vám dostatek informací, abyste si sami mohli udělat názor, nakolik zprávy odpovídají realitě.

Co tedy EU ve skutečnosti je? Jaké má pravomoci a instituce?  

Základy Evropské unie byly položeny v poválečném období, kdy v roce 1950 začíná hospodářské a politické sjednocování Evropy v rámci Evropského společenství uhlí a oceli. Zakládajících států bylo šest a hlavním cílem společenství bylo zajistit trvalý mír. Od té doby urazila evropská integrace velký kus cesty. V současné době má EU 28 členských států (ČR od roku 2004), jejichž občané se mohou těšit z výhod tzv. jednotného trhu, který je založen na čtyřech svobodách – volný pohyb zboží, služeb, osob a peněz. Základní cíl unie však, vedle podpory společných hodnot a blahobytu svých obyvatel, zůstává stejný – mír v Evropě. 

Od roku 2009, kdy v platnost vstoupila Lisabonská smlouva, je unie založena na Smlouvě o Evropské unii a Smlouvě o fungování Evropské unie. V těchto smlouvách naleznete základní principy fungování EU, včetně výčtu unijních institucí a vymezení jejich kompetencí.  

pravomoce Evropské unie
 

Kompetence Evropské unie jsou vymezeny v čl. 2 až 6 Smlouvy o fungování EU a můžeme je rozdělit do tří kategorií. Oblasti, kde má EU výlučnou pravomoc, oblasti, kde EU svoji pravomoc sdílí s členskými státy a oblasti, kde má EU pravomoc pouze přijímat opatření na podporu, koordinaci a doplňování činnosti členských států. 

Do oblasti výlučných pravomocí EU (čl. 3 Smlouvy o fungování EU) náleží celní unie, stanovení pravidel hospodářské soutěže nezbytných pro fungování vnitřního trhu, měnová politika pro státy eurozóny, zachování biologických mořských zdrojů v oblasti společné rybářské politiky, společná obchodní politika a rovněž uzavírání mezinárodních smluv, pokud jejich uzavírání předpokládají legislativní akty EU nebo pokud je jejich uzavření nutné k tomu, aby EU mohla vykonávat své vnitřní pravomoci či pokud jejich uzavření může mít vliv na společná pravidla nebo pozměnit jejich rámec. Jak již napovídá název, v oblastech výlučné pravomoci smí přijímat opatření pouze unie. 

Sdílená pravomoc členských států a EU (čl. 4 Smlouvy o fungování EU) se uplatňuje v těchto hlavních oblastech: vnitřní trh, sociální politika, pokud jde o hlediska vymezená ve Smlouvě o fungování EU, hospodářská, sociální a územní soudržnost, zemědělství a rybolov (mimo zachování biologických mořských zdrojů), životní prostředí, ochrana spotřebitele, doprava, transevropské sítě, energetika, svoboda, bezpečnost, spravedlnost, otázky bezpečnosti v oblasti veřejného zdraví, výzkum, vývoj technologií a vesmírné programy, rozvojová spolupráce a humanitární pomoc. Ve výše uvedených oblastech mohou členské státy jednat samostatně pouze, pokud EU své pravomoci nevyužila nebo od toho výslovně upustila.  

EU má pravomoc přijímat také opatření, v rámci kterých musí členské státy koordinovat své politiky (čl. 5 Smlouvy o fungování EU). Jde o hospodářskou politiku, politiku zaměstnanosti a sociální politiku.  

A konečně EU má rovněž pravomoc provádět činnosti, jimiž EU podporuje, koordinuje nebo doplňuje činnosti členských států (čl. 6 Smlouvy o fungování EU). Jde o ochranu lidského zdraví a péče o něj, průmysl, kultura, cestovní ruch, vzdělávání, odborná příprava, mládež a sport, civilní ochrana a správní spolupráce.

V oblastech podle čl. 5 a 6 Smlouvy o fungování EU unie nesmí přijímat právně závazné akty, které by vyžadovaly harmonizaci národních právních předpisů v členských státech. 

Evropská unie vykonává své pravomoci prostřednictvím vlastních institucí, kterými podle článku 13 Smlouvy o Evropské unii orgány unie jsou: Evropský parlament, Evropská rada, Rada, Evropská komise, Soudní dvůr EU, Evropská centrální banka a Účetní dvůr. 

Instituce Evropské unie
 

V nedávné době proběhly zatím poslední evropské volby, tak představení evropských institucí začneme s Evropským parlamentem, který v EU zastupuje její občany, kteří své zástupce v něm volí přímo, tedy ve volbách. EP má celkem 751 poslanců, z toho 21 připadá na Českou republiku. Poslanci se v EP sdružují podle politické příslušnosti do tzv. frakcí, které představují politické skupiny a názorové proudy. Evropský parlament se spolu s Radou podílí na legislativním procesu, schvaluje rozpočet EU a kandidáty na post předsedy Evropské komise i na posty ostatních komisařů. Evropský parlament také vykonává demokratickou kontrolu nad činností Evropské komise, kterou může kdykoliv rozpustit, pokud přijme kvalifikovanou většinou návrh na vyslovení nedůvěry.  

Evropská rada je nejvyšším politickým orgánem EU, který se skládá z hlav států a/nebo předsedů vlád členských států a předsedy Evropské komise. Je to právě Evropská rada, která je hlavní iniciátorem politik EU, stanovuje cíle a určuje způsoby, jak jich dosáhnout. Do její kompetence spadá také řešení naléhavých otázek společné zahraniční a bezpečností politiky, které umožňuje koordinaci postupu členských států. 

Rada EU, která bývá často nazývána jako „Rada ministrů“, je složena z ministrů vlád členských států EU a její hlavní náplní práce je schvalování právních předpisů EU, kde svoji legislativní pravomoc obvykle sdílí s Evropským parlamentem. Rada také podepisuje mezinárodní dohody vyjednané Evropskou komisí. V zásadních otázkách Rada rozhoduje jednomyslně (např. daňové otázky, změny zakládajících smluv, přistoupení další země k EU). V dalších otázkách Rada rozhoduje buď prostou většinou nebo kvalifikovanou většinou, která v sobě obsahuje v zásadě dvojí většinu. Rozhodnutí je v takových případech přijato, pokud pro něj hlasuje nejméně 55 % všech členských států, které současně představují alespoň 65 % obyvatelstva unie. 

Evropská komise je pro fungování Evropské unie klíčovou institucí. Komise je exekutivní orgán, který realizuje rozhodnutí Rady, má širokou pravomoc při řízení společných politik a spravuje jejich rozpočet. Jedině Evropská komise má však právo vypracovávat návrhy nových právních předpisů, které následně předává k diskuzi a schválení Evropskému parlamentu a Radě. Komise je při výkonu svých pravomocí nezávislá na členských státech, které ji nemohou dávat pokyny a naopak dohlíží na dodržování unijního práva ze strany členských států. Dodržování unijních právních předpisů se Komise může domáhat také žalobou u Soudního dvora EU. 

Výše uvedené evropské instituce si v mediálním prostoru „užívají“ nejvíce pozornosti a o výstupech jejich práce toho slyšíme nejvíce. Ale i následující unijní orgány jsou pro fungování EU zásadní. 

Úkolem Soudního dvora EU je zajistit dodržování unijních právních předpisů a správný výklad a uplatňování zakládajících smluv. Evropská centrální banka odpovídá za správu eura a měnovou politiku EU a mezi její hlavní úkoly patří udržování cenové stability a dohled nad bankami v eurozóně. Úkolem Účetního dvora je kontrolovat příjmy unie a to, zda byly její výdaje vynaloženy v souladu s právními předpisy EU a rozpočet je řádně spravován. 

_____

Věříme, že vám tento článek poskytl základní informace o Evropské unii, jejích pravomocech a institucích a že tyto informace vám pomohou se lépe orientovat v tom, co jsou fakta a co již může být mýtus a jejich znalost vám usnadní ověření zpráv, které běžně čtete.  

V dalších článcích se budeme věnovat více společné obchodní politice, která patří mezi výlučné pravomoci Evropské unie. Dozvíte se více o tom, kdo za ni odpovídá, jaké jsou její nástroje, jak se tvoří a jaký význam a vliv má na české hospodářství. 

Zákládající smlouvy i veškerou unijní legislativu naleznete na https://eur-lex.europa.eu/.

Dokumenty a publikace o Evropské unii naleznete na https://europa.eu/european-union/documents-publications_cs.

Zdroje:

  1.   https://ec.europa.eu/citizens-initiative/public/competences/faq?lg=cs#q3
  2.   Publikace – Evropa ve 12 lekcích (zejm. částky 4, s. 25 a násl.)
  3.   https://europa.eu/european-union/about-eu/history_cs
  4.   Smlouva o Evropské unii, Smlouva o fungování EU
  5.   https://www.euroskop.cz/680/sekce/obchodni-politika/


Obchodní politika EU

Obchodní politika EU je v poslední době hojně skloňovaným výrazem, hlavně v tématech o zákazech a restrikcích vůči ČR. Nejprve je potřeba položit si několik otázek. Co vlastně je obchodní politika EU? Kde má svůj původ? Z čeho se skládá a jaké má cíle? A jaké informace promítající se v bouři internetových diskuzí jsou správné, a které nikoliv? Na všechny tyto otázky odpovíme právě v tomto článku.

Zprvu je důležité si vyjasnit pojem obchodní politiky a jeho vnímání ze strany veřejnosti a legislativy. Všeobecně vžitá představa, že obchodní politika je řízení ekonomiky EU uvnitř, je částečně pravdivá, pokud se bavíme o volném pohybu zboží, kapitálu, osob a služeb a odstranění bariér vnitřního obchodu. Z pohledu definice se pod tímto pojmem skrývá spíše zahraniční politika EU proti jiným nečlenským zemím. Jde tedy o vztahy a smlouvy, které EU uzavírá za účelem usnadnění obchodu, ochrany vnitřního trhu nebo podpory importu a exportu s třetími zeměmi (občanem třetí země je občan státu, který není členem EU a není zároveň občanem Islandu, Lichtenštejnska, Norska a Švýcarska).

Zahraniční obchodní politika představuje souhrn zásad, opatření a prostředků, podle kterých vláda státu uspořádává své vztahy s jinými státy. Je součástí hospodářské politiky EU. Jejím úkolem je ovlivňovat rozsah vývozu a dovozu, i teritoriální a komoditní struktury. V rámci Evropské Unie hovoříme o tzv. společné zahraniční obchodní politice. 

Z historického pohledu se obchodní politika EU začala utvářet spolu se vznikem celní unie (1. července 1968), kdy vzniklo Evropské hospodářské společenství (EHS). Toto společenství položilo základ nejen společného obchodu, ale i dalšímu rozvoji evropské integrace, až po dnešní podobu EU. Již v historii začalo EHS vystupovat vůči třetím zemím jako jeden celek. Tento model používá v kontextu obchodní politiky i dnešní EU. Jak již bylo zmíněno v minulém článku, tak pravomoc k vytváření takové politiky nemají samostatné členské státy, nýbrž se vytváří prostřednictvím orgánů EU, ve kterých jednotlivé státy participují na rozhodování. Mohou se tak podílet na jejím utváření a na jejím schvalovacím procesu. Jedná se tedy o výlučnou pravomoc EU.

Mezi hlavní cíle společné obchodní politiky EU patří přinést užitek ze zahraničního obchodu co nejvíce lidem, potažmo celé evropské ekonomice. Odstranění vnitřních bariér obchodu v rámci EU umožňuje volný pohyb lidí, kapitálu, zboží a služeb, téměř bez jakýchkoliv omezení a napomáhá tak růstu nejen lokální, ale i přeshraniční kupní síly. V rámci obchodu s třetími zeměmi pak jednotlivé státy mohou získávat lepší podmínky v rámci jednotlivých obchodů, jelikož EU vystupuje jako celek a využívá tak lepší vyjednávací pozice. Podmínky z takto uzavřených smluv jsou potom přínosnější a lepší i pro jednotlivé členské státy. „Strategie stojí na třech hlavních zásadách: účinnosti, transparentnosti a hodnotách. Obchodování musí přinášet nové hospodářské příležitosti, jednání mají probíhat otevřeně a podléhat větší kontrole ze strany veřejnosti. Zároveň chce EU zachovat evropský sociální a regulační model a využít obchodních dohod a preferenčních programů k prosazování evropských hodnot jako jsou udržitelný rozvoj, lidská práva, etický obchod a boj proti korupci“.

Vyjednávání s třetími zeměmi mimo EU vrcholí uzavřením smlouvy nebo dohody s takovou zemí. Uzavírané obchodní dohody se liší podle svého obsahu na:

  • „dohody o hospodářském partnerství – podporují rozvoj ve vztahu k obchodním partnerům z afrických, karibských a tichomořských zemí
  • dohody o volném obchodu – umožňují vzájemné otevření trhu s rozvinutými zeměmi a rozvíjejícími se ekonomikami udělením preferenčního přístupu na trhy
  • dohody o přidružení – posilují širší politické dohody“

EU rovněž uzavírá i jiné obchodní dohody v rámci širších úmluv, jako jsou dohody o partnerství a spolupráci, tyto dohody nazýváme také jako dohody nepreferenční.

Mezi další cíle lze zařadit i  prosazování otevřeného a mnohostranného obchodního systému ve světě a ochranu zájmů EU a členských zemí zejména v případech, kdy by měl volný obchod nepříznivé dopady na ekonomickou situaci, prosperitu, zaměstnanost či obchodní bilanci v EU. K naplnění těchto cílů využívá v rámci obchodní politiky mnoho nástrojů, jako jsou cla, kvóty, dobrovolná exportní omezení. Cla podporují dovoz produktů z určitých zemí, nebo naopak chrání domácí výrobky před konkurencí pocházející ze třetích zemí. Jsou poplatkem, který ovlivňuje výslednou cenu daného produktu. Kvóty jsou početní omezení v podobě přesného údaje nebo poměru vzhledem k domácímu produktu. Neovlivňují tedy přímo cenu, ale stanovují limit pro dovoz / vývoz určitého druhu zboží. Dobrovolná exportní omezení mají podobný charakter jako kvóty, ale na rozdíl od nich nejsou určovány mocensky a jednostranně, ale záleží na dohodě mezi vývozcem a dovozcem.

Mimo tyto základní nástroje disponuje EU také tzv. ofenzivními a defenzivními nástroji na ochranu domácího hospodářského prostředí. Mezi defenzivní lze řadit antidumpingová opatření, která mohou zamezit dovozu určitého druhu zboží v případě, kdy zahraniční výrobce dává cenu účelově nižší, než je na domácím trhu, aby porazil konkurenci. Dumping je tedy taktické snižování cen. Mezi ofenzivní pak můžeme řadit nařízení o obchodních barierách, na základě kterých může Evropská Komise podat stížnost ke Světově obchodní organizaci kvůli porušení dovozních podmínek třetích zemí. Dalším možným krokem je pak uvalení embarga na určitý druh zboží, nebo zvláštních režimů obchodu mezi státy.

Doufáme, že tento článek poslouží jako základní přehled pro činnosti EU v rámci společné obchodní politiky a poskytl vám přehled o jednotlivých pojmech. Otázce utváření obchodní politiky a ukázkám této činnosti se budeme věnovat v dalších článcích a na našich sociálních sítích. Těšit se můžete i na informace hýbající veřejností jako například „proč EU zakáže název pomazánkové máslo?“ a jestli je to pouze mýtus, nebo se jedná o skutečnost.

Těšíme se u dalšího článku.

Váš tým Myth & Facts

Zdroje:

SPOLEČNÁ OBCHODNÍ POLITIKA EVROPSKÉ UNIE – dokument dostupný ná: https://www.mpo.cz/cz/zahranicni-obchod/spolecna-obchodni-politika-eu/tvorba-principy-a-strategie-obchodni-politiky/spolecna-obchodni-politika-eu--7754/

Jak se utváří obchodní politika EU? 

Evropská unie jako celek je z pohledu hrubého domácího produktu druhou největší ekonomikou světa za prvními Spojenými státy. EU je také největším světovým vývozcem a dovozcem zboží a služeb, je nejvýznamnějším obchodním partnerem pro 80 zemí a druhým nejvýznamnějším partnerem pro dalších 40. V červnu 2019 činila hodnota importu do zemí EU za posledních 12 měsíců 2.026 bilionu Euro a hodnota unijního exportu činila za stejné období 1.997 bilionu Euro.

Během poslední hospodářské krize se ukázalo, že při oslabené domácí poptávce a poklesu ekonomiky to byl právě obchod s třetími (a rostoucími) zeměmi, který dokázal zmírnit dopady krize. Současně vyšlo najevo, že export do zemí mimo EU má významný vliv také na zaměstnanost v zemích unie.

Podle zprávy Evropské komise z listopadu 2018 je např. v ČR zhruba 339.000 pracovních míst svázaných s vývozem z některé ze zemí EU do zemí mimo EU. Současně je ale také zajímavé, že vývoz České republiky do zemí mimo EU, podle výše uvedené zprávy, vytváří dalších zhruba 167.000 pracovních míst v dalších zemích unie. 

Správně nastavená obchodní politika tedy může být efektivním nástrojem k podpoře ekonomického růstu, podpoře zaměstnanosti a růstu investic.

Pojďme se ale nyní již podívat na to, jak se vlastně obchodní politika tvoří? Jaké nástroje obchodní politiky EU využívá? A jak Česká republika může tvorbu této unijní politiky ovlivnit?

Jak již zaznělo v přecházejících článcích, společná obchodní politika náleží mezi výlučné pravomoci EU. To znamená, že Česká republika a ostatní členské státy ovlivňují její tvorbu prostřednictvím orgánů EU, které se podílejí na jednotlivých rozhodovacích procesech.  

 Podle čl. 207 odst. 2 Smlouvy o fungování EU jsou opatření vymezující rámec pro provádění společné obchodní politiky přijímána Evropským parlamentem a Radou v řádném legislativním procesu. O konkrétních opatřeních a nástrojích jako jsou cla, kvóty či antidumpingová opatření jsme podrobněji psali v předcházejícím článku.

 Samostatně upravený je postup při uzavírání dohod s jednou nebo více třetími zeměmi či mezinárodními organizacemi (čl. 207 odst. 2 a čl. 218 Smlouvy o fungování EU). Mezi ty patří právě dohody o hospodářském partnerství, dohody o volném obchodu a dohody o přidružení. Právě procesu uzavírání dohod budeme věnovat prostor v další části článku. 

 Významnou úlohu v celém procesu má Evropská komise. Chce-li Komise s třetí zemí nebo mezinárodní organizací začít vyjednávat obchodní dohodu, musí se nejprve obrátit s žádostí o pověření na Radu. Ta zpravidla udělí Komisi mandát pro jednání a zároveň stanoví Komisi konkrétní cíle, kterých by měla při jednání dosáhnout. Následně Komise zahájí jménem Evropské unie jednání s konkrétním partnerem. 

 V průběhu jednání Komise velmi úzce spolupracuje a konzultuje průběh jednání s Výborem pro obchodní politiku Rady, informuje Evropský parlament, pořádá setkání se zástupci občanské společnosti, publikuje navrhovaný text dohody, svá stanoviska, zprávy a studie k probíhajícím jednáním.  

 Jednání s partnerem (třetí zemí nebo mezinárodní organizací) se mohou týkat např. odstranění nebo snížení cel, snížení nebo odstranění kvót, odstranění bariér pro poskytování služeb nebo účast společností ve veřejných zakázkách, snížení byrokracie. S ohledem na stanovené priority obchodní politiky EU, Komise při jednání také dbá na to, aby dohodou nebyly sníženy bezpečnostní standardy, standardy ochrany zdraví a životního prostředí. 

 Po dokončení jednání předloží Komise výsledný text dohody Evropskému parlamentu a Radě ke schválení. Pokud obě instituce dohodu schválí, může k její ratifikaci přistoupit i partnerská třetí země nebo mezinárodní organizace. Pokud i ta dohodu schválí, prohlásí ji Rada za oficiálně uzavřenou. Současně je třeba dodat, že pokud se dohoda týká i oblastí, které náleží do pravomoci členským státům, musí k platnosti dohody dojít k její ratifikaci i všemi členskými státy EU.

 Vyjednání o dohodách v oblasti obchodní politiky EU bývají často opředena řadou mýtů, proto jsme se s Vámi rozhodli podělit o několik z nich, které se internetem šířili. Např. o Obchodní a investiční dohodě TTIP (Transatlantické obchodní a investiční partnerství). Je třeba dodat, že dohoda nakonec nebyla uzavřena.  

Mýtus č. 1: Díky TTIPu Evropu zcela ovládnou nadnárodní korporace

Skutečnost: Cílem TTIP bylo přinést výhody všem podnikatelům bez ohledu na velikost jejich firmy.  Odstraňování obchodních překážek by bylo přínosem hlavně pro malé a střední firmy, které se o export do USA právě kvůli stávajícím bariérám ani nepokouší.

Mýtus č. 2: USA má za cíl v Evropě prosadit nízkou úroveň ochrany zaměstnanců. 

Skutečnost: O otázkách pracovního práva by si členské země EU nadále rozhodovaly samy. Tato témata nejsou předmětem jednání o TTIP.

Mýtus č. 3: TTIP povede ke komercializaci veřejných služeb (např. školství) a k zavedení placeného zdravotnictví po vzoru USA.

Skutečnost: Uvedená témata nebyla předmětem jednání

Mýtus č. 4: Cílem USA je snížit evropskou úroveň ochrany životního prostředí.

Skutečnost: Téma životního prostředí a jeho ochrany nebylo předmětem jednání o TTIP.

Věříme, že vám i tento článek poskytl hodnotné informace a pomohl Vám s orientací v tom, jak se obchodní politika EU tvoří. Jde o soubor důležitých nástrojů, které mohou pomoci ekonomickému růstu v členských zemích. Česká republika pak může tvorbu společné obchodní politiky ovlivňovat prostřednictvím svých zástupců v unijních orgánech (Evropské komisi, Parlamentu a Radě).

V dalším článku se můžete těšit na příklady konkrétních obchodních dohod.

Váš tým Mýty a fakta

Zdroje:

  1.   https://trade.ec.europa.eu/doclib/docs/2015/october/tradoc_153846.pdf
  2.   https://data.worldbank.org/indicator/NY.GDP.MKTP.CD?locations=EU-US-CN
  3.   https://ec.europa.eu/trade/policy/eu-position-in-world-trade/statistics/
  4.   https://ec.europa.eu/trade/policy/in-focus/trade-and-jobs/
  5.   https://ec.europa.eu/trade/policy/policy-making/
  6.   https://ec.europa.eu/taxation_customs/business/calculation-customs-duties/what-is-common-customs-tariff/taric_en
  7.   Smlouva o fungování EU (zejm. čl. 206 a n. a čl. 218 a n.)
  8.   https://www.euroskop.cz/680/sekce/obchodni-politika/
  9.   https://ec.europa.eu/czech-republic/news/focus/ttip/ttip_myty_fakta_cs

Příklady obchodních dohod EU a jejich dopad v ČR

Náš další článek je věnován příkladům konkrétních obchodních dohod vyjednaných a uzavřených EU v rámci společné obchodní politiky a tomu, jak z takových dohod profituje ČR a české firmy.

V první řadě je potřeba si definovat jaké výhody obecně mohou obchodní dohody EU přinášet jednotlivým členským státům. Z ekonomického pohledu jsou takové dohody uzavírány k prohloubení spolupráce s třetími zeměmi mimo EU a odstranění bariér obchodu. Tyto bariéry se do uzavření dohod projevují jak proti EU jako celku, tak proti jednotlivým členským státům. Konkrétními přínosy obchodních dohod mohou být tyto:

  • Nárůst celkové ekonomiky členského státu

  • Nárůst reálného HDP

  • Růst průměrných mezd

  • Zvýšení počtu pracovních pozic

  • Odstranění dovozního cla

  • Nárůst celkového exportu domácích produktů do cílové země

  • Vzájemná ochrana investic

Na téma obchodní politiky a konkrétních obchodních dohod byl vyzpovídán i náměstek ministryně průmyslu a obchodu, Vladimír Bärtl v diskusi pořadu Exportní zrcadlo. Pro názornou ilustraci si dovolíme uvézt konkrétně otázky autorů článku, Martina Ziky a Jakuba Procházky, a odpovědi pana náměstka:

„Přesuňme se teď na unijní úroveň. EU se v poslední době daří uzavírat významné obchodní dohody, např. se Singapurem, Japonskem či Kanadou, novou dynamiku dostalo i jednání se sdružením Mercosur. Pociťují už výhody těchto dohod i české firmy?

Evropská unie je atraktivní obchodní partner, což se projevuje právě v četnosti úspěšně sjednaných obchodních dohod. Dohoda s Kanadou (CETA) a Japonskem patří k těm největším, které kdy EU sjednala a z nichž plynou pro české firmy významné příležitosti. CETA se předběžně provádí více než rok a jsem rád, že kanadský trh přitáhl pozornost i českých firem. Dokazuje to nárůst vzájemného obchodu v prvním roce provádění o 26 procent a pokračování tohoto trendu.

* Jak to vypadá s dalšími dohodami?

Dohoda s Japonskem, díky které ušetří čeští vývozci na clech ročně více než miliardu korun a v důsledku odstranění netarifních překážek dalších 1,5 miliardy, platí od 1. února. Z dohody se Singapurem bude možné čerpat výhody v průběhu tohoto roku po jejím schválení Evropským parlamentem, v ČR ji nejvíce ocení exportéři v potravinářském sektoru. Na dohodu s Mercosurem si budeme muset ještě chvíli počkat, téměř dokončen je však text obchodní dohody s Mexikem.“1

Děkujeme za názornou ilustraci a odborný názor pana náměstka a obou autorům článku, který celý můžete nalézt pod odkazem ve zdrojích pod naším článkem.

Z výše uvedeného vyplývá, že členské státy (tedy i ČR) mohou ze společné obchodní politiky získávat reálné výhody.

Otázkou zůstává, jestli by si Česká republika byla obdobné podmínky při obchodě se třetími zeměmi schopna sjednat i sama? Její zodpovězení již ponecháme na vás.

Dohoda o volném obchodu mezi Evropskou unií a Korejskou republikou

Dohoda s Korejskou republikou vstoupila v účinnost v roce 2015, avšak aplikace jejích základních bodů nastala mnohem dříve. Z velké části se dohoda týká obchodu a investic mezi EU a Korejskou republikou. Tato pravidla se uplatňují již od roku 2011.

V období mezi lety 2011 – 2016 došlo k růstu celkového obchodu se zbožím mezi Evropskou unií a Koreou o 25,3 %. Tento nárůst z původních 68,8 mld. eur v roce 2011 na 86,2 mld. eur v roce 2016 odpovídá průměrnému ročnímu tempu růstu ve výši 3,8 % a průměrnému ročnímu přírůstku vzájemného obchodu v hodnotě 2,9 mld. eur. Vývoz EU do Koreje v daném období narostl z 32,5 mld. eur na 44,5 mld. eur (36,9 %) při průměrném tempu růstu 5,4 % za rok. Naopak dovoz EU z Koreje zaznamenal výrazně nižší nárůst. Z 36,3 mld. eur v roce 2011 došlo k navýšení na 41,7 mld. eur v roce 2016 (14,9 %), což odpovídá ročnímu tempu růstu pouze 2,3 %. Tento vývoj způsobil, že původně negativní saldo obchodní bilance EU na úrovni -3,8 mld. eur (rok 2011) se od roku 2013 proměnilo v saldo pozitivní, přitom dosud nejúspěšnější byl v tomto ohledu rok 2015 (5,4 mld. eur).

Oblasti s nejvyšším nárůstem obchodu pro tuto dohodu jsou služby vzájemně poskytované mezi EU a Korejskou republikou, vývoz a dovoz dopravních prostředků a živočišných produktů a v neposlední řadě i vývoz a dovoz nerostných produktů.

Celkový vliv můžeme vnímat nejen v posílení ekonomických hodnot, ale i při tvorbě nových příležitostí přímo v ČR. Naše republika se podílí na těchto ekonomických ukazatelích dovozem a společnou výrobou automobilů a odbytu části „automotive“ výroby. Nárůst pracovních pozic v ČR zaznamenal také značný nárůst vzhledem k umísťování nových produktů na tuzemský trh a v souvislosti s celkovým vyšším obratem.

Z laického pohledu přínos pro obyčejného občana lze vnímat zejména ve snížení cen dovážených produktů, zvýšení průměrné mzdy a poklesu nezaměstnanosti v ČR a možnosti podnikatelů ve snadnějším exportu do další části asijského trhu.

Obchodní dohoda EU s Japonskem

Tuto dohodu o hospodářském partnerství mezi EU a Japonskem v prosinci 2018 schválil Evropský parlament. Dohoda odstranila drtivou většinu cel (více jak 90% ihned po vstupu Dohody v platnost, 97% při její plné implementaci), stejně jako řadu netarifních překážek, a to např. u automobilů či zdravotnických zařízení.

Vzhledem k poměrně nové úpravě nelze zatím čerpat konkrétní statistická data, ale opět si vypůjčíme predikce účinků této dohody na tuzemský trh z článku, který byl publikován na stránkách Ministerstva průmyslu a obchodu.

Díky Dohodě ušetří čeští vývozci na clech ročně více než 1mld. Kč a díky odstranění netarifních překážek dalších 1,5 mld. Kč. Největší výhody zaznamenají čeští vývozci v textilním, sklářském a chemickém průmyslu. Další příležitosti budou mít vývozci tradičních zemědělských produktů, ať už jde o pražený slad, výrobky z kakaa, mléčné produkty či alkoholické nápoje. Dohoda dále zajistí ochranu více než 200 zeměpisných označení tradičních evropských potravin včetně Českobudějovického piva a umožní unijním firmám přístup na trh s veřejnými zakázkami ve 48 velkých japonských městech. Lepší podmínky budou mít evropské firmy i pro vstup na trh službami. EU a Japonsko přijaly závazky také v oblasti udržitelného rozvoje s cílem zajistit dodržování vysokých standardů ochrany životního prostředí, pracovních podmínek či spotřebitelů.“2

Komplexní hospodářská a obchodní dohoda mezi Kanadou a EU a jejími členskými státy

K toto dohodě, jinak zkráceně nazývána také CETA, zveřejnilo Ministerstvo průmyslu a obchodu studii dopadů na českou ekonomiku. Studie byla vydána v prosinci roku 2016 a podílela se na ní Technická univerzita v Liberci, konkrétně se na vzniku studie podílel Ing. Aleš Kocourek, Ph.D. a Ing. Jana Šimanová, Ph.D.

Z výsledků studie vyplývá, že z ekonomického hlediska CETA ovlivní ČR pozitivně, ačkoliv v malém měřítku. To je způsobeno více faktory. V první řadě je objem obchodu mezi ČR a Kanadou relativně nízký, za loňský rok dosáhl obrat 10,5 mld. Kč. Dále je třeba brát v potaz celou řadu faktorů, které není možné pro modelování kvantifikovat, např. odstranění netarifních překážek.  Studie pojmenovává konkrétní příležitosti, které díky CETA vzniknou pro české firmy, a upozorňuje na potenciál kanadského trhu. Zpracovatelé během zpracování studie konzultovali s podnikovým sektorem. Na základě konzultací identifikovali příležitosti i výzvy pro implementaci dohody CETA a popsali je v případových studiích vybraných firem, jež jsou součástí dopadová studie.“3

Studie rozpracovává detailně konkrétní dopady v jednotlivých oblastech na několika stránkách, a proto Vám rádi poskytneme její celý náhled, abyste si svůj názor na její výhodnost pro tuzemský trh mohli utvořit samostatně. Hlavními oblastmi, na které se zkoumané zaměřila:

  • Otevřenost české ekonomiky

  • Obchod zbožím a odstraňování

  • Obchod službami

  • Dočasný vstup a pobyt fyzických osob za účelem podnikání

  • Investice

  • Veřejné zakázky České republiky a Kanady

  • Ochrana duševního vlastnictví v CETA

  • Netarifní překážky

Náročnost konkrétní problematiky není otázkou jednoho prostého článku. Přesto věříme, že vám i tento článek poskytl hodnotné informace a pomohl Vám s orientací v konkrétních obchodních dohodách, nebo v možnostech kde takové informace najít.

Váš tým Mýty a fakta

Zdroje:
http://epp.eurostat.ec.europa.eu/newxtweb/setupsearchdatasets.do
https://www.euro.cz/archiv/cr-vyznamne-tezi-z-novych-obchodnich-dohod-eu-1443788
https://www.consilium.europa.eu/
https://www.info.cz/svet/cesko-jako-prijemce-penez-z-eu-kolik-jsme-za-15-let-dostali-z-unijniho-rozpoctu-41514.html?fbclid=IwAR3yQGulK9AI93yz4jDfvldfV8iRKj9dlj4zdHvDlpfiXKuSKmLil0-KciY
https://www.euro.cz/archiv/cr-vyznamne-tezi-z-novych-obchodnich-dohod-eu-1443788
https://www.mpo.cz/cz/zahranicni-obchod/spolecna-obchodni-politika-eu/dohody-o-volnem-obchodu/obchodni-dohoda-eu-s-japonskem-vstupuje-v-platnost--243350/
https://www.mpo.cz/assets/cz/zahranicni-obchod/spolecna-obchodni-politika-eu/dohody-o-volnem-obchodu/2016/12/Dopadova-studie-CETA.pdf
1 https://www.euro.cz/archiv/cr-vyznamne-tezi-z-novych-obchodnich-dohod-eu-1443788
2https://www.mpo.cz/cz/zahranicni-obchod/spolecna-obchodni-politika-eu/dohody-o-volnem-obchodu/obchodni-dohoda-eu-s-japonskem-vstupuje-v-platnost--243350/
3 https://www.mpo.cz/cz/zahranicni-obchod/spolecna-obchodni-politika-eu/dohody-o-volnem-obchodu/mpo-zverejnilo-studii-dopadu-uzavreni-dohody-ceta-na-ekonomiku-cr---223455/

© Mýty a fakta o EU  |  JCI Czech Republic  | Projekt za podpory Directorate-General for Trade Evropské komise.